Bílý pták s černým znamením, 1970 ... film

Bílý pták s černým znamením

-(Bilyj ptach z čornoju oznakoju, 1970) je třetí celo­ve­černí film Jurije Illjenka, proslaveného ve světě kameramanskou prací pro Para­dža­novovy Stíny zapomenutých předků. Au­torem námětu Bílého ptáka je předsta­vi­tel jedné z rolí, Ivan Mykolajčuk. Herec přišel s motivy, které sám v mládí viděl nebo zaslechl na rodné Bukovině. Spo­lečně s Illjenkem napsali scénář během dvou měsíců.

Rodina Zvonarjových

Příběh časově spadá do let 1937-1947. Severní Bukovina se roku 1940 stala sou­částí sovětské Ukrajiny, zatímco jižní Bu­kovina zůstala pod německou nacistic­kou nadvládou. Děj je soustředěn kolem po­četné rodiny Zvonarjových. Příběh lze roz­dělit do dvou linií, které se prostupují - jednu tvoří mladší Zvonarjův syn Heorhij, druhá, poněkud složitější, zachycuje osudy starších bratrů Petra, Oresta a Boh­dana. Na vzájemné bratrské vztahy silně působí politicko-sociální situace v zemi.

Osud každého ze tří starších bratrů se ubírá svým směrem, ačkoliv chlapci pů­vodně vycházejí z jednoho místa, z ro­diny hudebníka a pašeráka Zvonarja. Oddá­lení jejich cest však vždy probíhá na základě nějakého přiblížení. Hlavním z těchto po­jí­­tek je láska k dceři místního kněze Daně. Dívka koketuje s Petrem a u přímo­ča­rého Oresta tím vzbudí nevraživost. Němý Boh­dan si své tiché utrpení nechává pro sebe. Dana se však zakrátko vdává za sovět­ského vojáka a mezi bratry, kteří se ob­řadu účastní jako hudebníci, rozdělí sva­tební koláč - nesmělý Bohdan přijímá, Pe­tro s hrdostí odmítne, Orest vezme a od­hodí. Během hostiny je vyhlášen po­plach a voják musí okamžitě narukovat. Orest přebírá nevěstu a odvádí ji na vlastní „svatební noc".

Události se posunují. Ničemu se neprotivící Bohdan je odveden do války Ruska s Rumunskem, nafoukaný komunista Petro odchází s Rudou armádou a Orest žije s Danou v lese, kde bojuje v řadách „čer­ných nacistů", banderovců. K dalšímu střetu dojde po odchodu Dany od Oresta, kdy se do vsi vrací manžel a zuřivý Orest se mu přichází pomstít. Ve snaze zach­ránit ruského komunistu z hořícího traktoru umírá i za sovětský lid bojující Petro.

V závěru se naposledy setkávají oba zbylí sourozenci. Do té doby nečinný Bohdan se mstí banderovci Orestovi za smrt bra­t­ra. Dana, která trpí za své pokoření, ztrácí chuť žít, nakonec totiž nenáleží nikomu. Ani jeden si ji nezaslouží, stejně jako si ona nezaslouží je. Odlišnost přístupů tří bratrů k Daně se dá přenést i na obecné vztahy obyvatel k rodné zemi. Dívka tu může představovat Ukrajinu, o niž bojují a kterou milují všichni. A ona neví, koho si vybrat. Tak končí v pochybném svazku s nezúčastněným ruským vojákem, který ji ještě za svatební hostiny zběžně políbí a řekne: „Už musím".

Samostatnou linii tvoří příběh nejmlad­šího bratra - Heorhije. Má jen málo dějových zvratů, zato ji prostupují mýty. S životem Heorhije souvisí právě legenda o čápovi, bílém ptáku s černým znamením. Pra­slo­vanský bůh Svaroh na žádost lidí, aby je zbavil hadů a žab, sebral všechny plazy a hmyz do pytle. Potkal jednoho člověka a poprosil ho vyhodit pytel do řeky Sla­vut - pod podmínkou, že se do něj ne­podívá. Člověka však za chvíli přemůže zvědavost a pytel rozváže. Hadi, žáby a všechno, co je uvnitř, vyskočí ven a rozleze se po zemi. Svaroh se rozzlobil. Rozhodl se člověka potrestat. Proměnil ho v čápa, který se od té doby živí plazy a žábami. Musí sbírat to, co sám vypustil...

Na vyprávění legendy, kterým matka utě­šuje syna, pak navazuje biblický motiv o za­­kázaném ovoci. Hoch trhá jablka v za­hradě prostitutky Vivdi. Přistižen říká: „Ne­potřebuji vaše jablka, hledal jsem jen strom, aby se mně otevřely oči, abych pro­­zřel... abych byl jako Bůh." Vivďa na to trpce odpoví: „Až tě stokrát prodají a kou­pí za kus chleba, pak prozřeš."

Heorhij se v dospělosti s Vivďou ožení. Ráno po svatební noci je manželka zastře­lena. Příběh se vrací k legendě o čápovi, přičemž přetváří její vyznění. Touhu po prozření, která musí být zákonitě po­tres­tána, nemá cenu potlačovat. Heorhij na­hlédl do zakázaného pytle. Oženil se s že­nou, kterou společnost zavrhla. Vědomě tím spáchal před „čistou" vesnicí hřích. Heorhij, označený černou skvrnou, se vy­loučil z většiny a stal se protikladem star­ších bratrů.

 www.navychod.cz

Zdroj: http://video.google.cz#

 foto: Білий птах з чорною ознакою,nashformat.com.ua